Hermelína

Britskou kočičku Hermínu máme doma od září a dnes již mohu konstatovat, že se z ní stal plnohodnotný člen naší domácnosti. Přinesla nám spoustu radosti, hravosti a potěšení. Je to skvělý pocit, že na nás pořád někdo čeká a je nadšen naší přítomnosti. Také my jsme Hermelínou nadšeni a výrazně jsme kvůli ní snížili naše pracovní vytížení. Takže jsme všichni tři spokojení a neměnili bychom ani za nic.

O tom, že si pořídíme kočku, jsme se dohadovali poměrně dlouho. Protože jsme ani jeden z nás neměli zkušenost s chovem koček, pořídili jsme si spoustu naučných knížek. Po jejich prostudování a zvážení všech pro a proti, jsme se rozhodli, že si koťátko pořídím k zářijovým narozeninám. A musím říct, že Hermína byl nejlepší dárek mého života.

Hermínu jsme si vyhlédli na stránkách chovné stanice britských koček pár dní po tom, co se narodila. Jakožto anglofilové jsme si ani nedokázali představit, že bychom měli jinou kočku než britskou. Jako bonus zafungovalo její jméno Hermiony podle kouzelnické kamarádky Harryho Pottera. Harryho tam měli také, ale protože se tak jmenoval zrzavý kocourek, tak vypadal spíš jak Ron Weasley. Kdežto Hermína vypadala jako Hermiony od narození. Čokoládově želvovinová kočička. Tedy v prvních dnech svého narození vypadala spíše jako myšička. Díky stránkám paní chovatelky jsme mohli sledovat Hermínin vývoj po týdnech.

V měsíci a pul jsme ji jeli poprvé navštívit. Projevila se jako velmi zvědavé koťátko, které nám předvedlo veškeré své dovednosti včetně praní se staršími bratříčky, ale o nás nejevila naprosto žádný zájem. Nemohu popřít, že jsem jejím přístupem byla trochu zklamaná. Představovala jsem si „splynutí duší“ na první kočičí pohled. Místo toho Hermínka před námi zdrhala a nakonec se při útěku před mýma rukama zřítila ze škrabacího stromu přímo na kebulku. Ale zase jsem byla potěšena, že budeme mít životaschopnou a odolnou kočičku (žádný otřes mozku).

Po třech měsících jsme si pro Hermínu jeli patřičně vybaveni přepravkou s polštářkem. Přivezli jsme si mňoukající klubíčko, které u nás první dny nebylo zrovna moc šťastné. U klubíčka jsme se v noci střídali ve směnách a ve dne jsme se ho snažili vylákat zpod gauče všelijakými dobrůtkami. Po dvou dnech se situace ustálila a z chlupatého mňoukajícího klubíčka se stala společenská kočička. Začala objevovat celý náš obývák i kočičí hračky. Velmi oblíbenou se stala Jirkova pantofle, která byla vetší než Hermína. Po pár dnech se vyškrábala do prvního patra škrabacího stromu, vylezla přes gauč na parapet okna i do pelíšku, který má na skřínce u jídelního stolu. Také se od nás čím dál častěji nechávala hladit a spolehlivě začala reagovat na zvolání „šunčička“ a na zvuk otevírající se ledničky. Až mel Jirka strach, aby si naše kočička nemyslela, že se jmenuje šunčička.

Nyní v pul roce je z Hermelíny komunikativní a veselá kočička, která nás po celém byte doprovází, kamkoliv se hneme. Velmi ráda si s námi hraje pomocí svých kočičích hraček. Nejoblíbenější jsou škádlící proutky s čímkoliv na konci a kočičí „Fun board“, což je deska z umělé hmoty s různými útvary, mezi než se dávají granule či jiné kočičí mlsky. Úkolem je všechny granule vylovit a sníst. Tím si kočka zvyšuje své inteligenční schopnosti i obratnost, protože jí to nutí přemýšlet. Při prvním uvedení do provozu jsme zjistili, že naše kočička je velmi inteligentní a obratná (jak jinak ?), protože všechny úkoly různých úrovní zvládla během pěti minut. Nicméně „Fun Board“ jí stále baví a vždy v něm musí něco být pro zábavu naší kočičí „Popelky“.

Hermína dnes váží 3,5 kg a už je vetší než Jirkova pantofle. Slyší na své jméno, umí falšované „sedni“ a částečné „pac“. Umí chodit na řemínku (zatím jen po byte, ven si troufneme až na jaře). Když je rozespalá, tak se ráda nechává pomazlit. Ráda se mnou také stele postele (nechává se zastýlat do peřin nebo honí cípy přehozu), připravuje jídlo (má pozorovatelnu na opěradle židle), vybaluje nákupy (prolézá tašky, igelitky a krabice), koupe se (chodí po okraji vany a tlapkami měří teplotu vody), kouká na televizi (na animované filmy se zvířátky nebo na fotbal) a čistí svůj záchůdek (ukrývá se do krytu od záchůdku, popřípadě s ním odchází).

Hermína nemá ráda polštáře či cokoliv měkkého, co jsem se jí snažila vnutit do jejích pelíšku. Nejí ani speciální dobrůtky pro kočičky, které jsou obzvláště drahé a které bychom s Jirkou slupli hned (baští pouze pár vyvolených). Obzvláště odporné jsou jí vitamíny a tráva v tabletkách (spolehlivě je rozlišuje od granulek a ponechává je v misce nepovšimnuté). Naopak miluje vitamínovou pastičku a kočičí tyčinky. Nejčastěji odpočívá na parapetu okna, na vrcholu kočičího stromu, na knihovně či ve svém pelíšku.

Celý byt se také musel přizpůsobit kočičím potřebám. Našli jsme společné místo na krmení, záchůdek i spaní. Postupně jsme koupili a odzkoušeli tři fontány na vodu (prošla až ta třetí). Postavili jsme škrabací strom, po kterém Hermína umí vylézt nahoru, ale už ne dolu. Takže jsem po druhé straně knihovny, u které strom stojí, zbudovali regály, po kterých Hermína hupká dolu. Nad ně přibyl i třípatrový kočičí dům s okýnky, který Jirka přivrtal do zdi a z něhož má Hermína patřičný rozhled po celé domácnosti „a la paní starostová“. Nyní se již zařízení naší domácnosti stabilizovalo ke spokojenosti všech lidských a kočičích členu, a tak by se již žádné převratné změny neměly konat. Na jaře se chystáme zjišťovat možné zasíťování balkonu, aby si Hermína mohla bezpečně užívat sluníčka a čerstvého vzduchu, ale to snad bude poslední změna, co se bytu týče.

A co Hermína přinesla za změny nám? Nemůžeme si už číst časopisy na záchode, protože tuto pozici Hermína vyhodnotila jako hrací a všechny volné ruce se v tomto prostoru musí věnovat hlazení, škádlení a hraní. Také jakékoliv domácí práce se odehrávají za kočičího dozoru, obzvláště oblíbené je vytírání a zametání. Celkově nám Hermína přinesla více radosti, vzájemného škádlení a legrace. Také mazlivosti a těšení se na doma. Zkrátka přítomnost Hermíny předčila naše očekávání. Stali se z nás kočičí lidé a myslím, že nás kočky budou doprovázet celým životem. Je úžasné, že tohle všechno dokázala jedna malá kočička.