Začátkem července jsem se po deseti letech ocitla na jevišti libereckého divadla při příležitosti mé třetí promoce. Tato promoce byla pro mne velmi důležitá, protože se jednalo o slavnostní zakončení školy, kterou jsem si vždycky přála studovat. Své rodiče jsem ale upozornila, aby si tuto promoci užili, protože se zřejmě jedná o mou poslední životní promoci. Tak jsme si to všichni snažili užít navzdory vysokým teplotám, které ten den panovaly.

Nejdříve jsme se s mými a Jirkovými rodiči vypravili na slavnostní oběd do restaurace Millenium. Navzdory teplému počasí v této restauraci bylo velmi příjemně a my si užili dobrého jídla. Zde také začala "Mojito" party v podobě alkoholických i nealkoholických drinků. Poté jsem se přesunula do libereckého divadla na nácvik promočního slibu, zatímco má rodina pokračovala v hodování. V divadle bylo velmi dusno, ale nácvik jsem vzhledem ke svým zkušenostem ostříleného studenta zvládla úplně v pohodě. No a pak začal vlastní promoční ceremoniál: projevy, sliby a dojetí. Velmi vtipná byla proděkanka, která ve svém projevu řekla, že dálkové studium se vyznačuje tím, že Vás Vaši blízcí vidí jen zdálky. Vyvolávali nás nejdříve příjmením a potom křestním jménem, a tak dorazila "Krásná Eva", "Široká Linda" a nakonec i "Svatý Petr". Naštěstí "Voštová Jarmila" zní úplně normálně, a tak jsem i akademický slib zvládla se vší vážností. Poté přišli na řadu rodinné gratulace a společné focení. Podvečerní rodinná káva společně s "Mojito" koktejly v příjemné kavárenské zahrádce už jen byla sladkou odměnou za zvládnutí celého dne.

Musím konstatovat, že samotná promoce pro mne byla silnějším zážitkem než jsem čekala. Tato druhá "inženýrská" promoce pro mne byla velmi důležitá (i když jsem nyní "inženýrka na druhou"). Také se mi podařilo získat červený diplom, což byl pro mne nový pocit. Během studia se mi také podařilo najít pár dobrých přátel a vždy se alespoň na pár dní vrátit do Liberce na místa, která má ráda a na která ráda vzpomínám.

Nakonec bych chtěla poděkovat svým a Jirkovým rodičům za hodnotné dary a ochotu naslouchat při mých telefonátech, kdy jsem se hroutila den před zkouškou. Také jim děkuji za jejich radost a hrané překvapení, kdy jsem jim volala den poté, že mám za jedna... V neposlední řadě děkuji svému báječnému muži Jirkovi za podporu a motivaci během celé doby mého studia. A také děkuji Liberci - městu mého mládí a mírně prodloužených studentských let...

Byla to léta dřiny a odříkání, ale také léta radosti z dobře odvedené práce a ze setkávání s přáteli. A tak říkám trochu vyčerpaně společně s Cimrmany: Na pokraji smrti hladem (v mém případě únavou), na pokraji smrti chladem (v Liberci je vždy o pár stupňů méně než v Praze), ale stálo to za to...